1. Uvítání v Kancodlakách
Tenhle zapadlý kout království se má stát mým novým domovem. Královu nabídku nešlo odmítnout. I když mezi novými osadníky nacházím mnoho podivných existencí, je to pořád lepší, než čekat doma a dojídat drobečky z panského stolu. Cesta do Kancodlaků, tak se ta ospalá díra jmenuje, byla ale poněkud zvláštní. Poté, co náš dostavník pohltil okolní neproniknutelný hvozd a nepravidelné klapání přestalo rušit zdejší tíživé ticho, zjevila se postava v černé kápi. Říká si Chronos, Věčný poutník. Z hlasu, kterým k nám pomluvil, na nás dýchl chlad Vnějšího světa, a každé nové slovo nás bodalo jako stovky kopí. Dovolil nám prý nahlédnout do časů budoucích, tak jak byly vytesány v jeskyni Vadnoucích vzpomínek. Cestu, po níž jsme ho následovali, náhle obklopila mlha, v níž se nejasně rýsovaly obrysy postav a my jsme z poutníkových náznaků pochopili, že se plavíme proti proudu Řeky času. Její břehy však nebyly neprostupné a několika postavám se podařilo na nás zaútočit. Kancodlaky byly naštěstí blízko.
2. Doly, Truhla a Obavy
Správce města Vilemín Sličný nám před chvílí odhalil své plány. Byli jsme rozděleni do několika skupin, jež dostaly za úkol objevit pro krále v okolních hvozdech nová naleziště feralitu, neb všechna stará jsou takřka vyčerpána. Feralit je výjimečný kámen. Smísíš-li ho s železem, tvá zbraň zlomí i ten nejskvělejší meč; smísíš-li ho s bronzem, můžeš směle nastavit svoji oplátovanou hruď jakémukoli obyčejnému ostří – jen se od ní bezmocně odrazí. Není divu, že král potřebuje této rudy čím dál víc.
Prozkoumávání nových nalezišť rozhodně není žádný čajový dýchánek. Okolní hvozdy poskytují úkryt mnoha podivným a nepřátelským stvořením a my se tak musíme zdokonalovat i v jiných dovednostech, než jsme před příchodem zamýšleli. V boji s protivenstvími a nástrahami Kancodlackých vrchů jsou třeba nejen odvaha a svaly, ale často i lstivost, bystrý duch a umění zhojit utržené rány.
Během těžby jedna ze skupin kopáčů narazila na podivný předmět připomínající sarkofág. Po takřka nadlidském úsilí se jej podařilo vyprostit. Byl ozdoben zvláštními ornamenty a popsán runami, jimž nikdo z nás nerozuměl.
Jako tou nejpovolanější k luštění tajemství jejich významu se ukázala dvojice kuchařů ze správcova sídla. Říkají si Zak a Xardas a jejich vědomosti většinu obyvatel městečka, jež se přišla na nález podívat, velmi udivily. Po poradě se správcem byl nakonec uspořádán večerní rituál, který, jak kuchaři vyčetli v zašlých knihách, měl pomoci sarkofág zapečetit. Rituál za svitu ohňů, plný bučivého zaříkávání však popudil několik obyvatel Kancodlaků, především nejvyšší kněžku a správkyni chrámu, Kunhutu. Nikdy nezapomenu na její planoucí oči a hřímající hlas, jímž nás všechny označila za nehodné a kacíře.
3. Dopis, jež měl zůstal nepřečten
Některé věci mají zůstat neobjeveny. Nález potrhané mrtvoly Vilemínova posla nás všechny šokoval. Pro vývoj příštích událostí se však nestala rozhodující odpověď na otázku, kdo ukončil jeho život, ale proč se posel do lesa vůbec vydal. Z informací od kuchařů jsme se dozvěděli, že naléhali na správce, aby nezpravoval o nálezu sarkofágu vyšší místa, protože chtěli získat delší čas k jeho prozkoumání. Správce však neuposlechl.
Kuchaři, o nichž začínám pochybovat, že práce s vařečkou je jejich jediným povoláním, se zdáli být porušením správcova slova na výsost rozrušeni. Ba co víc, mrtvý posel u sebe žádnou zprávu neměl. Po dlouhé poradě, která ohrozila dokonce i pravidelný přísun jídla, se nám ukázala jejich pravá tvář. Jsou to čarodějové!!
Pomocí drahokamů z dávných dob před chvílí museli vztyčit ochrannou bariéru, aby se nic zlého nedostalo do naší blízkosti. Jsme tak chráněni před okolním světem, ale bariéra se po nás zároveň stala vězením. Drahokamy totiž při seslání kouzla praskly. Jaké bylo naše překvapení, když se před branami Kancodlaků objevila postava v duchovním rouchu, jež neklamně určovalo příslušnost k inkvizici. Její jméno bylo Frollo.
4. Hon na kuchaře!
Frollův příchod do Kancodlaků nebyl náhodný. Kunhuta, silně pobouřena naším večerním rituálem, napsala dopis, v němž požádala inkvizici o pomoc. Ze zpočátku příjemného duchovního se slovutný Frollo postupně přeměňoval ve velmi chladnokrevného a systematického vyšetřovatele, jenž nám pomohl rozkrýt plnou pravdu o našich dvou čarodějích. Příliš jí ale nevěřím. Jakoby mezi inkvizitorem a bývalými kuchaři existoval nějaký letitý spor. Ten vyvrcholil jejich útěkem. Nejen proto, že nás o to Frollo žádá, ale i proto, že Zak a Xardas jsou asi jediní, kteří dokážou bariéru zrušit, jsme se vydali po jejich stopách.
5. Bohem jmenovaný Frollo?
Byli jsme opravdu tak hloupí? Jak to, že jsme to nerozpoznali?
Po dlouhém pátrání se nám podařilo Zaka i Xardase objevit. Sami jsme nevěděli, jak oba čaroděje přesvědčíme, aby šli s námi. Problém se však vyřešil dříve než vůbec nastal. Zak, jakmile nás spatřil, se za námi sám vydal, zatímco Xardas se před našima očima vypařil. Když jsme se vrátili do Kancodlaků, byl Frollo s jedním zajatcem spokojen jen napůl. To, co inkvizitor v zápětí rozpoutal, bylo hrůzné. Postupně Zaka obvinil z několika těžkých zločinů, za než v našem království následuje pouze smrt. Správce Frollovým obviněním uvěřil, a tak k našemu zděšení následovala Zakova poprava.
Už jsme to déle nemohli snášet. Byli jsme rozhodnuti se Frolla zbavit. Ale jak? Řešení nám přinesl dobrý Xardas, jenž se k našemu údivu objevil znovu v městečku. Duchovní služebník a správce, kteří něco takového dopustí už nemají právo rozhodovat o našich životech. I Kunhuta svého zaslepení lituje a je spolu s námi připravena vrátit městečko k normálnímu poklidnému dění. Co nás ale znepokojuje je náhlé objevení se nestvůr ze záhrobí.
6. Šarlatové pochybnosti
Bojové schopnosti, které jsme se naučili v předchozích dnech, se nám hodí čím dál víc. Nestvůry, jež si našly doupata v kancodlackých hvozdech, nepochází z našeho světa. Ta hrůza, když jsme se museli dívat do bezedných očí šedavého ghúla, ten odpor, když se kladiva našich žoldnéřů zabořila do houbovitých těl těch, jenž měli zůstat pohřbeni. Ještě že mezi sebou máme naše duchovní. Čistá mysl těchto nositelů světla je v bojích s Nečistými často naší jedinou nadějí. To, co z počátku tušili jen nejbystřejší z nás, se najednou stává očividným. Prázdné mysli Nemrtvých by nebyly schopny tak koordinovaných útoků. Za tímhle musí stát nějaká cizí síla. Snad se nám ji podaří odhalit včas.
Xardas, jenž se stal naším duchovním vůdcem, se domnívá, že by mohlo jít o prastarou rasu Marghemů, tedy tvorů v lidském těle, živících se krví. Kéž bychom je nikdy nepotkali!
7. Marghemové a soudný den
Xardas měl pravdu! Marghemové se skutečně zajímají o naše městečko. Jejich přisluhovači zamořili celé okolí a náš život visí na vlásku. Tolika nepřátelům nemůžeme dlouho odolávat. Proč se o nás tolik zajímají? Jaký cíl sleduje temná mysl těchto upírů.
Jedinou nadějí, ke které se naše mysli upínají, je zrušit průsvitné vězení a přivolat pomoc ostatních čarodějů. Síly docházejí a Vikingové, jež by měli být k boji s upíry nejpovolanější, nejsou už déle schopni takové přesile čelit. Xardas, poté co nás seznámil s nemálo Margehmskými slabinami, vyhlásil všeobecné pátrání po nových drahokamech z dávných dob, jímž se prý říká ohniskové kameny.
Po úmorném a nebezpečném hledání se nám jich všech pět podařilo shromáždit a rozestavit tak, aby mohl Xardas začít rušit bariéru. Něco však nebylo, jak mělo. Snad kameny nezískaly potřebnou energii, snad Xardasova mysl nebyla dostatečně koncentrována, ale drahokamy svůj úkol nesplnily. Co bude dál? Snad leží konec našeho trápení uvnitř onoho tajemného sarkofágu? Jak jej ale otevřít? To, co už o něm víme, naznačuje, že je v něm uložena velmi mocná postava. Snad na něco přijdeme...
8. Tir–Ar–Nog
Sarkofág je otevřen!! Uvnitř byl uložen ke spánku prastarý upír Tir–Ar–Nog! V tohle Xardas ani nedoufal. Tir–Ar–Nog je legendou nejen mezi badateli, jež svůj život zasvětili studiu Marghemů, ale prý i mezi upíry samotnými. Je to postava nesmírně mocná, jejíž znalosti alchymie i kouzel přesahují naše chápání. Tím, že jsme ho probudili, se zdál být velmi rozladěn. Naštěstí ho naše maličkosti příliš nezajímaly, což jsme si záhy uvědomili, neboť nezchladil svou letitou žízeň na nikom z nás. Projevil však přání ochutnat po staletích opět upírskou krev. Za pomocí nesmírného úsilí se nám podařilo mu vyhovět.
Zdálo se, že běžní upíří před Tir–Ar–Nogem v bázni prchají. Tohle je tedy celou dobu zajímalo! Sarkofág s jejich nestvůrným bratrem. Ať už ho chtěli zničit či získat část jeho moci tím, že se napojí z jeho žil, nic z toho se jim nepovedlo. Nevím, zda si to Tir–Ar–Nog uvědomuje, třeba by nám mohl být za ochranu svého lože vděčný. Na druhou stranu jsme to byli my, kdo vynesli jeho úkryt na boží světlo. Nevíme, co se od něj dá očekávat. Kdyby chtěl, sprovodil by nás ze světa pouhou myšlenkou. A příliš krve jeho bratří už v prostoru pod bariérou nezbývá. Snad On bude schopen nás z vězení vysvobodit.
9. Domů?
Tir–Ar–Nog je snad opravdu všemocný. Po pronesení nějakého zaříkadla a pravděpodobně i s přispěním Xardase nás po předlouhé době vysvobodil z průsvitného vězení. Správce na oslavu pozval do města kejklíře a bujaré veselí se protáhlo až do pozdních hodin. Konečně můžeme zpět! Domů!! Pryč z tohoto bohem zapomenutého kraje!!!
Dvojice Vikingů i s Makedonem však naši nesmírnou radost zdá se nesdílela. Copak není všem útrapám konec? Tuší snad něco víc?
Tir–Ar–Nog zpočátku veškeré hemžení v městečku pozoroval s povýšeným klidem a upřeně se díval na sekery obou dávných válečníků. Jejich pohledy se na okamžik střetly. Pak Tir–Ar–Nog odešel.
Poslední ráno v městečku Kancodlaky se zdálo být klidným a my jsme se chystali na cestu. Něco však nebylo jak má. Něco se změnilo když Tir–Ar–Nog odešel. Svit Slunce jako by o odstín pohasl a okolní les byl nezvykle tichý... Kam vlastně Tir–Ar–Nog odešel?
Drax, Makedon a Snorri vyrazili po jeho stopách. Co bude dál s okolním světem, v němž se prochází Tir–Ar–Nog, nevíme...