Tir–Ar–Nog, Věčně žíznivý, si jako první plně uvědomil moc magické rudy z okolí Kancodlak. Kdysi se totiž obří meteorit, jež přilétl z Vnějšího světa v době, kdy se náš svět teprve začínal probouzet, roztrhl ve výhni atmosféry na desítky částí. Jádro, jehož hmota nebyla zasažena spalujícím žárem, dopadlo právě na území Orlického království.

        Tir–Ar–Nog díky dlouholeté lučbě a zkoumání odhalil, že magická ruda stykem s ohněm až přespříliš oxiduje. Zbraně z ní zhotovené jsou sice o několik tříd lepší, než jakákoliv pozemská zbraň, ale kvůli kování a kalení při výrobě ztrácí velkou část své magické podstaty.

        Pro Tir–Ar–Noga byl samozřejmě důležitější lektvar Nespálení, jež umožňoval jemu a jeho soukmenovcům přežít zničující sluneční paprsky. Vyráběl je louhováním rudy ve směsi tekutin, z nichž nejdůležitější složkou byla krev. Zpočátku lidská. Výsledný lektvar neměl pro Tir–Ar–Noga uspokojivě dlouhé trvání, proto dále experimentoval. Omezenost ingrediencí jej nutně dovedla k vyzkoušení krve upírské, jíž měl svého času nadbytek. Výsledek předčil jeho očekávání! Lektvar takto vyrobený byl schopen uchránit nesmrtelného před nejprudším poledním sluncem a snižoval nezvladatelnost touhy po krvi.

        Tir–Ar–Nog však přišel na ještě výjimečnější věc. Jeho tělo i mysl se stykem s Čistou rudou začínaly měnit. Sílil a sluneční svit jej přestával děsit. Touha po lidské krvi ochabovala a ta upírská obývala schránky, jež se dokázaly bránit.

        Zlom nastal, když v neovladatelné touze po krvi Nesmrtelných zvířecky roztrhl hrdlo barona Gor-seta, průměrně postaveného Marghema, jemuž právě ukazoval část výsledků svého bádání. Co bylo pro Tir–Ar–Noga obzvláště stimulující byl fakt, že se při roztrhnutí baronova hrdla ani nepohnul. Jen na tu možnost pomyslel...

        Rozhodl se proto pro delší expozici svého těla záření, jež z rudy vychází, a uvedl se do dlouhého spánku...